R e n a u l t  T h a l i a  1 , 4  R T
Rodinný pomocník za rozumnou cenu

O jisté zpestření v nabídce automobilů na českém trhu se postarala automobilka Renault. Od nového roku se v řadách jejích výrobků objevil malý sedan thalia, jenž svou koncepcí představuje velice příznivý poměr užitné hodnoty a ceny. To je skutečnost, kterou našinec velice rád slyší. Ne náhodou automobilka vyrazila právě s thálií na trhy střední a východní Evropy.

Design: Základním stavebním prvkem pro tento vůz nižší střední třídy se stal oblíbený hatchback Renault Clio druhé generace - shodné prvky odhalíte na první pohled. Není taky divu, když si novinka vypůjčila od svého sourozence podvozek s rozvorem 2472 mm a převážnou část přídě, středního dílu karosérie a interéru. Thalia ale není zas tak horkou novinkou, jak se zdá. Celá výroba probíhá v tureckém městě Bursa už nějaký ten pátek a prodávána je pod označením Clio Symbol. Je o něj takový zájem, že by byl opravdu hřích nenabídnout vůz i na trzích střední Evropy. Renault však před uvedením sedanu do našich zeměpisných končin provedl řadu modernizací, především s ohledem na aktivní a pasivní bezpečnost. Oproti cliu má thalia úplně novou záď. Ta byla prodloužena o 378 mm a dostala stupňovitý tvar. Celková délka vozu tak vzrostla na 4150 mm z 3773 mm u modelu clio. Z úsporných důvodů byla použita zadní dvojice dveří z hatchbacku. Od toho se odvíjí poněkud neforemné ztvárnění zádě, kde je ve třetím sloupku patrná poměrně rozměrná plechová plocha. Zkosení dveří také mírně ztěžuje nasedání vyšším jedincům. Ovšem v rámci mnoha kompromisů, ať už konstručních či finančních, zvolili technici určitě nejoptimálnější možné řešení. Co však ocení hlavně našinec, je zavazadlový prostor. Ten má velkorysých 510 l a je plně srovnatelný s vozy o třídu výše. Jedinou nevýhodou je menší vstupní otvor, kterým se špatně nakládají rozměrnější předměty (například těžší přepravky).

Interiér: Vnitřní výbava automobilu nás v této třídě příjemně překvapila. Thalia je dodávána ve dvou úrovních výbavy, a to pod označením RN a RT. Ty se liší nejen vnitřní výbavou, ale i nabízenými motory. K dispozici jsou dva agregáty o objemu 1,4 l. Slabší o výkonu 55 kW a silnější 72 kW s šestnáctiventilovou technikou. Naše redakce měla k testu zapůjčený vůz v komfortnějším provedení RT, avšak se slabší pohonnou jednotkou. I u nejlevnější verze RN jsou v základní výbavě montovány dva airbagy. Náš vůz byl navíc vybaven příplatkovými prvky, mezi nimiž nechyběly boční airbagy, manuální klimatizace, kola z lehkých slitin, metalíza či systém ABS. Ovládací prvky vozu jsou umístěny efektně a přehledně. Někoho by snad jen mohlo zmást netypické umístění spínače vyhřívání oken na levé straně. Jednoznačné plus si u nás získalo ovládání audio soustavy z volantu, jež je ostatně typické i pro ostatní vozy Renault. Poněkud fádně působí vybarvení a použití šedivých plastů interiéru, ale pravdou je, že v této třídě se spíše hraje na efekt než na krásu, a proto to nepovažujeme za nedostatek. Na druhou stranu je dílenské zpracování na vysoké úrovni. Dlouháni vzadu najdou dostatek místa na hlavu, ovšem v prostoru kolen musí počítat s jistým omezením. Jistě však ocení třetí samonavíjecí pás a řidič naopak zploštělou středovou opěrku hlavy.

Motor a jízdní vlastnosti: Jak již jsem uvedl výše, náš vůz byl vybaven slabším z dvojice nabízených 1,4 l motorů, a to o výkonu 55 kW (75 k) při 5500 ot/min. Maximálního točivého momentu 114 Nm dosahuje při 4250 ot/min. Pětistupňové manuální převodovce by slušelo přesnější řazení jednotlivých rychlostních stupňů. Ačkoli motor nepatří konstrukčně k těm nejmladším, má slušný zátah, patrný tak kolem 4000 ot/min. Do této hranice je relativně dobře utlumen jeho zvuk. S vyšší rychlostí (zhruba 140 km/h) na pátý rychlostní stupeň hlučnost stoupá. Co se týče jízdních vlastností, tak jsme byli spokojeni s posilovačem řízení a s účinkem ABS. Také reakce na sešlápnutí plynu byla patřičně razantní. Avšak utlumení podvozku by mohlo být lepší a pérování by nemuselo být tolik měkké. Při průjezdu zatáčkou se vůz dosti naklání a je mírně, ne však kriticky nedotáčivý. Celkově však lze říci, že tímto neduhem trpí více automobilů této kategorie a při klidné plynulé jízdě a na našich silnicích může mít měkčí pérování své výhody. Jízdními vlastnostmi je vůz v jistých situacích srovnatelný kupříkladu s Daewoo Lanos. Největším problémem, který však byl záležitostí jen testovaného vozu, bylo použití nevhodného rozměru zimních pneumatik 175/70 R14 oproti standardním 175/65 R14. I takto nepatrný rozdíl v profilu pláště způsobil, že kolo při větším obsazení, či při mírném náklonu dřelo o uchycení zadního lapače nečistot. I přes tyto menší neduhy jsme byli s automobilem celkově spokojeni, především díky nečekaně uspokojivému jízdnímu komfortu v této kategorii při jízdách na delší trati. Průměrná kombinovaná spotřeba v testu činila 8 l/100 km.