Chrysler Grand Voyager 2,5l CRD 
Legenda ve čtvrté generaci

Chrysler Voyager patří k nejúspěšnějším velkoprostorovým automobilům na světě. Chrysler byl s tímto vozem víceméně průkopníkem na trhu v segmentu MPV automobilů. Od roku 1984 si drží jednoznačně první pozici v počtu prodaných kusů v této kategorii. Za 18 let jeho existence se vyrobilo více jak devět miliónů kusů. Čtvrtá generace kromě nového designu a některých inovativních řešení, jako je např. elektricky otevírané zadní výklopné víko, či třízónová klimatizace, přináší především novinku v podobě 2,5 l CRD(Common Rail turbo Diesel) motoru. Právě ten dřímal i v námi testovaném voze a není jistě žádným tajemstvím, že jeho ambice jsou právě na evropském trhu.

Vývoj a design: Výroba tohoto vozu probíhá pro evropské trhy v rakouském Grazu a vyrábí se zde celkem v devatenácti provedeních. Pro zámořské trhy se Voyager vyrábí v americkém podniku v St. Louis (Missouri). Kořeny tohoto automobilu musíme hledat v polovině sedmdesátých let, kdy Chrysler Corporation patřil k největším výrobcům velkých minivanů. Ty sice disponovaly výborným komfortem pro cestující, avšak vyžadovaly ovládání nákladního vozu a se svými velkými rozměry se nevešly do rodinných garáží. Tehdy na základě těchto “požadavků” trhu došlo k oživení a změnám ve výrobním programu. Výsledkem byla univerzální podlahová plošina osobního vozu K-Car. Ta později posloužila jako základ pro celou řadu modelů Chrysler, Plymouth a Dodge. Tehdy se také zrodila myšlenka zkombinovat obě kategorie a vyvinout minivan kompaktních rozměrů s ovládáním a jízdními vlastnostmi osobního vozu. Projekt byl zahájen v roce 1978 a nesl označení T-115, ale byl známý spíše jako Magic Wagon. Výsledkem byla dvojice téměř shodných minivanů s pohonem předních kol Dodge Caravan a Chrysler/Plymouth Voyager. Hned v prvním roce výroby se prodalo 210 tisíc těchto vozů a od základu se změnilo myšlení motoristů. Tímto krokem byl tehdy položen základní kámen zcela nového segmentu trhu, který dnes všichni známe jako MPV. Voyager již v předchozí generaci se jako celek proti svému předchůdci výrazně změnil a naznačil budoucí směr především k elegantním zaobleným tvarům. Námi testovaná nejnovější čtvrtá generace v tomto směru na svého předchůdce víceméně navazuje a radikální odklon od osvědčeného vzhledu třetí generace se tak nekoná. Ovšem i přes jistou podobnost došlo k výrazným změnám především v úpravách konstrukčních prvků a bezpečnosti. V oblasti designu se samozřejmě jisté úpravy v rámci modernizace konaly také. Mezi nejnápadnější patří větší maska chladiče s chromovanými lištami a okřídleným znakem uprostřed. Vcelku důležitou změnou je výrazné zvýšení a posunutí střechy a přední kapoty směrem dozadu. Z bočního pohledu výrobce přistoupil k zvýšení hrany zadní masky a k zvýraznění charakteristických znaků, křivek a zlomů karoserie. Trochu níže jsou také položeny rukojetě otevírání dveří. Nové umístění našla užitečná třetí brzdová svítilna, která se přestěhovala ze zadního okna nahoru pod spoiler. Konstrukce karosérie byla výrazně zdokonalená, aby vyhověla nejnovějším trendům bezpečnosti na čelní nárazy a schopnosti absorbce energie při nárazu vozidla. O absorbci energie při nárazu se stará mimo jiné nově koncipovaný sloupek řízení. Při bočním nárazu by měli pomoci absorbci energie zas loketní opěrky předních dveří. Zvýšení bezpečnosti (dodatečná ochrana hlavy) by měla navíc zaručit polyuretanová pěna vlepená do horní části kabiny. Pětidvéřová karoserie je samonosné konstrukce z ocelového plechu, s dveřmi řidiče a spolujezdce zavěšenými vpředu, dalšími posuvnými dveřmi pro cestující na obou bocích a výklopnou stěnou v zádi.

Interiér:Voyager si i v této generaci nadále zachoval především variabilní interiér, který lze přestavovat podle potřeby. Tři řady sedadel jsou určeny pro šest nebo sedm cestujících, dvouřadé provedení je pro osob pět. Sedadla lze otáčet, vyjmount a kombinovat na mnoho způsobů. Do značné míry záleží tedy jen na povaze nákladu, počtu osob a zavazadel, které chcete přepravovat. O bezprostřední ochranu cestujících je postaráno airbagy. Pamatováno je rovněž na uchycení dětských sedaček. Nově je řešeno otevírání dvojice bočních dveří a zadního víka zavazadlového prostoru, které probíhá zcela automaticky na dotek tlačítka ve stropním panelu, na druhém bočním sloupku nebo na dálkovém ovladači klíčů. Zavření bočních dveří trvá přibližně 6 vteřin. O bezpečnost při jejich zavírání je postaráno prostřednictvím čidel, které při styku s překážkou okamžitě dveře zastaví. U zadního víka je navíc jeho zavírání doplněno o výstražný zvukový signál. Elektronické otevírání dveří je standardně dodáváno pouze pro verzi Limited a za příplatek ve verzi LX. Námi testovaná verze LX měla elektricky otvírané pouze boční dveře. Palubní deska vozu nese ducha současné nabídky automobilky. Najdeme zde např. tradičně bíle podbarvené budíky, palubní počítač ve stropní konzoli s dobře známým kompasem. Zajímavým prvkem výbavy našeho vozu byla elektricky sklápěná zpětná zrcátka, zatmavená skla, či kvalitní audio s cd-changerem. Interiér disponuje dostatečným množstvím odkládacích ploch. Za povšimnutí jistě stojí uzamykatelná odjímatelná schránka, která je umístěna mezi druhou řadou sedadel. Celý interiér působí vcelku příjemným dojmem a je i poměrně praktický. Osobně mě však trochu zklamalo provedení, hlavně v oblasti odkládacích schránek je např. vůle v uchycení, či naopak jdou otevírat ztuha. Také některé použité plasty působí poněkud lacině. Celkově vzato však Voyager i přes tyto drobné nedostatky nadále zůstává v oblasti interiéru velice praktický a příjemný na cestování. Velkou zásluhu na tom mají mimo jiné velice pohodlné sedačky a pro řidiče dobře uspořádané ovládací prvky. Velice bych také ocenil hlavně z pohledu dětí zmiňované elektronické otevírání dveří, které vyžadují na manuální zacházení dost síly. Při plném obsazení sedmi lidmi je bohužel k dispozici pouze “menší” zavazadlový prostor 430 l u Voyageru a 570 l u Grand Voyageru. Samozřejmě lze prostor výrazně zvýšit při vyjmutí sedaček.

Motor a jízdní vlastnosti: V nabídce Voyageru jsou k dispozici celkem tři motory. První v pořadí je 2,5 l CRD(Common Rail turbo Diesel), který byl i v námi testovaném vozu. Ten je určen především pro evropský trh, kde si nové vznětové motory s kvalitami zážehových získávají stále více příznivců. Nový agregát disponuje slušným výkonem 104 kW (140k) při 4000 ot/min a největším točivým momentem 320 Nm 2000 ot/min. Tyto parametry ho řadí k nejvýkonnějším dieselovým motorům na trhu. Motor splňuje emisní limity Euro3 a vůz s ním dosahuje maximální rychlost 185km/h. Jízda s tímto motorem je kultivovaná a plynulá. Jedná se o vznětový motor velkého objemu a tudíž je i přes poměrně slušné odhlučnění a snížení vibrací stále v kabině trochu hlučnější při nižších rychlostech v tahu. To však nijak zvlášť nemůže ohrozit jeho přednosti v podobě příznivé spotřeby a dostatečné síly i při plném zatížení vozu. Průměrná spotřeba v testu se pohybovala kolem 7,9 l/100km. Drobných výhrad mám pouze k přesné, ale poněkud tužší pětistupňové mechanické převodovce. Osobně bych dal při tomto objemu a typu motoru přednost automatu. Další v nabídce je 2,4 l 108 kW (145k) zážehový čtyřválec a monstrózní, pro fajnšmekry určený 3,3 l zážehový šestiválec o výkonu 128 kW (168 k). Co se týče jízdních vlastností, vůz disponuje kvalitním odpružením. Při průjezdu zatáček se chová i přes větší rozměry neutrálně. Na dobrých jízdních vlastnostech se podílí bezesporu i nezávislé zavěšení kol. Díky dobrému výhledu z vozu a zmiňovaným vlastnostem má řidič téměř za každé situace vše pod kontrolou. Brzdová soustava je u čtvrté generace vybavena ve standardu brzdovým systémem ABS, jenž disponuje novými, o dvacet procet většími brzdovými kotouči. Kromě verze AWD lze za příplatek získat navíc protiprokluzovou regulaci. Testovaný vůz byl obut do 16“ kol o rozměrech 215/65, které jen doplňují jeho opravdový majestát.