Volkswagen Bora: Kvalita bez kompromisu

Vůz, který se v modelové řadě VW nachází mezi kompaktním golfem a rozměrným passatem, má ve stáji Volkswagenu nahradit z hlediska designu nepříliš nápadité (i když veskrze účelné) vento, o němž zlí jazykové ne nadarmo říkali, že je to pouze golf s přidělaným kufrem. Je evidentní, že se konstruktéři VW opravdu hodně snažili, aby bora vypadala jako samostatný model s vlastní identitou.

Bora se nabízí ve čtyřech stupních výbavy (základní model, Trendline, Comfortline a Highline) a s devíti různými pohonnými jednotkami (z toho se šesti benzínovými a třemi naftovými). Obsahuje vydatnou výbavu již od základního modelu: dvojici airbagů, posilovač řízení, halogenové světlomety s čirým sklem, imobilizér a centrální zamykání, celopozinkovanou karoserii, … Já jsem měl možnost vyzkoušet vůz v luxusní výbavě Highline, poháněný nejvýkonnějším dodávaným zážehovým pětiválcem o objemu 2,3 l, jehož největší výkon činí solidních 110 kW (150 k) při 6000 ot/min.

Čtyřdvéřová karoserie tohoto atraktivního sedanu nižší střední třídy je velice pěkná a - z hlediska designu - povedená. Postrádá sice prvky, které by jí dodaly pověst zcela revolučního a jedinečného (nebo naopak na pohled miloučkého) vozu, použité tvary však pravděpodobně delší dobu nevyjdou z módy.

Zvenčí působí bora dynamicky, ale přitom elegantně; sportovně, ale přitom důstojně, mohutně a robustně. Jednoznačně je třeba ocenit výborné dílenské zpracování. Z hlediska technického řešení i zajímavého vzhledu je třeba zmínit široká čelní světla, která pod jediným čirým sklem hostí vedle hlavních světlometů také světla do mlhy a směrovky.

Interiér se plně nese v duchu komfortu. Sportovní sedadla jsou pohodlná (i když na něčí vkus možná až přespříliš tuhá) a nepostrádají dobré boční vedení. Potahový materiál je prodyšný a výborně saje pot. Báječný trojramenný sportovní volant má správnou tloušťku a s posilovačem řízení s proměnlivým účinkem nemusíte mít při vyšších rychlostech (s borou můžete jet až 216 km/h) strach ze směrové nestability. Volant je, stejně jako sedadlo řidiče, nastavitelný v obou osách. Ovládací prvky jsou typicky volkswagenovské: až spartánsky jednoduché a konzervativní, přitom ale velmi přehledné a funkční. Velice působivé je fialové podsvětlení přístrojů. Bora je postavena na koncernovém podvozku, který je použit v golfu, octavii, Audi A3, new beetlu či toledu. Z toho vyplývá poměrně nepříjemná nectnost - méně místa pro nohy (a díky svažující se střeše i pro hlavu) na zadních sedadlech, zejména pro vzrostlejší jedince.

V útrobách zavazadlového prostoru o objemu 455 l (785 l při sklopených zadních sedadlech) nechybí plnohodnotné náhradní kolo, řada úložných prostorů, zásuvka na 12 V a oka pro upevnění převáženého nákladu. Nejen víko zavazadelníku, ale i přední kapota jsou při otevření aretovány plynovými vzpěrami, takže máte menší práci s jejich zajištěním. Místa pro zavazadla je vskutku dost, za slabinu však můžeme považovat menší vstupní otvor. Na druhou stranu musím pochválit fakt, že je práh zavazadlového prostoru před poškrábáním chráněn ocelovým krytem.

Jízdní vlastnosti jsou téměř ideální. Při nižších rychlostech zažíváte pocit, jako byste vůz ani sami neřídili, jako by jel sám - samozřejmě a bezchybně. Teprve když motor ženete trochu "do otáček" a zrychlíte tempo, poznáte, co se v boře skrývá. Vrozená nedotáčivost se přesto projevuje až v extrémních situacích. Do zatáček jede toto auto zkrátka jako po kolejích. Odpružení je tvrdší než u golfu, zůstalo však stále dosti plavné a tedy pro posádku pohodlné.

Silný, ale přitom příjemně tichý motor s dvouventilovou technikou má impozantní zátah už od nízkých otáček. Člověka potěší, že jede s agregátem, odvozeným od dobře známého šestiválce VR6. Řazení jde malinko ztuha a zpřevodování odpovídá charakteru motoru. Rychlost cvaká jedna za druhou jako ve sporťáku a bora mizí v nedohlednu. Předjíždění je dílem okamžiku. S tímto vozem o to více pociťujete akutní potřebu zvýšení horní hranice rychlostních limitů. Z nuly na sto se s tímto závodníkem dostanete za 9,1 s (0-80 km/h překonáte za 6,4 s). Za své úctyhodné vlastnosti si ale motor žádá také něco návdavkem. V průběhu testu z nádrže odčerpal průměrně 8,4 l/100 km, kdyby však byly trvale a maximálně využívány dynamické vlastnosti, bylo by to ještě mnohem více.

Volkswagen Bora je vpravdě německým autem se vším, co k tomu patří. Setkáte se s pečlivě zpracovanými detaily (žádné vrzání v interiéru), trochu strohým (ale výrazným) designem, kompletní bezpečnostní výbavou, známým podvozkem a osvědčenými motory. Všechno funguje tak, jak má - v tomto ohledu je tento vůz na dobré cestě k dokonalosti. Bora dostala své jméno podle svěžího, čerstvého větru, vanoucího podél adriatického pobřeží. A i když nepřináší designovou revoluci, je oproti stávajícím modelům automobilky VW vítaným osvěžením. Základní model je k dostání již od 524 900 Kč, testovaná verze přijde na 754 800 Kč.

Daniel Srb
autotesty.cz